Irsko má zeleno-modré srdce

Můj 14 denní pobyt v Irsku se uskutečnil před 10 lety, mám však pocit, že vzpomínky na něj téměř nevybledly. 

Nedokáži říct, co to způsobilo. Možná to byla krásná příroda, neuvěřitelný klid či příjemní lidé, kteří vytvářeli kolem každého návštěvníka tohoto krásného ostrova atmosféru domova.

Od Irska jsem očekávala ledasco, ale to že nám nadělí 10 dnů nádherného slunečného počasí, tak to jsem opravdu nečekala. O Irském počasí kolují různé zvěsti, vtipy a říká se, že je to nejčastější téma rozhovorů v této krajině. Nás téměř každé ráno vítalo sluníčko a věta paní domácí, u které jsme část pobytu bydleli: What a nice day, isn`t it? A nedalo se jí odpovědět opravdu nic jiného než, že je to dnes opravdu nádherný den. Její zpěvná irská angličtina nám pokaždé vykouzlila úsměv na tváři. Bylo tak krásně, že jsme si dokonce museli koupit opalovací krém, aby nás sluníčko nespálilo a dokonce jsem si pořídila i nové letní tričko, protože oblečení, které jsem měla sebou nebylo pro takové vedro stavěné. Prostě jedno s prvních příjemných překvapení.

Dalším bylo ubytování. V Irsku je velice rozšířený typ bydlení na privátu. Tzv. Bed and Breakfest, což mohu osobně jedině doporučit. Obvykle ubytování poskytují manželské páry ve svém vlastním domě. Bydleli jsme ve 3 různých domech. Pokoje byli vždy čisté, pohodlné, zařízené s vytříbeným vkusem a poskytovali až neuvěřitelný pocit domova. Snídaně se podávala ve společenské části domu. Většinou jsme při této příležitosti nikoho nepotkali. Maximálně jednoho nebo dva další hosty. Většinou jsme však měli naprosté soukromí. Hostitelé byli vždy velice milí a vstřícní. I když jsme se jednou ubytovávali večer kolem 22:00 hod. a měli jsme již tak trochu výčitky, že je už docela pozdě, tak nám s úsměvem nabídli čaj a malé občerstvení, které jsme s díky odmítli, abychom je zbytečně neobtěžovali. I tak jsme po dlouhé cestě chtěli hlavně spát.  

Po bohaté irské snídani, která pozůstává z hub, fazolí, volského oka, opečené slaniny a malých párečků (někdy doplněných ještě irským „pudingem“ – bílý puding je kus jitrnice a černý je kus jelítka) jsme vyráželi za dobrodružstvím v podobě poznávání ostrova. Hlavně historických památek a nádherné přírody. Památek v Irsku najdete opravdu hodně, až nakonec zjistíte, že část jich musíte vynechat, protože všechny nemáte šanci stihnout. Každou chvíli totiž narazíte na nějaký krásný starobylý kostel, hřbitov nebo klášter. A všechno zde působí zvláštním mystickým dojmem a všude by se člověk opravdu rád podíval. Je dobré si tedy rezervovat dostatek času.

Pořádná irská snídaně je opravdu důležitý základ do dne, protože kolem oběda není téměř žádná restaurace otevřená. Týká se to hlavně menších měst, za které já považuji vlastně skoro všechno kromě Dublinu :-)) Pokud je, tak je zde možné něco vypít, ale oběd zde nepodávají. První jídlo podávají až někdy po 16. hodině. Pokud máte štěstí, tak narazíte alespoň na pub, ve kterém mají v nabídce alespoň sendvič.

Velice zajímavým zážitkem je cestování autem. V Irsku je stejně jako v celé Velké Británii řízení na opačné straně auta jako u nás. Chtělo to tedy trochu času než jsme si zvykli na své nové pozice v autě. Já jako spolucestující jsem se najednou seděla na místě řidiče. Zajímavý pocit, po pár hodinách si člověk zvykne. Cesty byly často poměrně úzké, takže když se proti Vám řítí větší vozidlo, tak chtě/nechtě trochu ztrácíte nervy, ale všechno jsme přežili ve zdraví a to je to hlavní. Na cestách jsem pár krát bloudili kvůli horšímu značení, ale i to nebylo nepříjemné, protože za každým rohem nás čekalo něco nového, třeba v podobě nádherných koní nebo oveček.  

Všude kolem nás se míhala nádherná příroda v různých odstínech zelené a modré. O Irsku se říká, že je to zelený ostrov. Zelená je tedy barva s ostrovem neodmyslitelně spojena, ale pro mě k němu patří i modrá barva jezer a oblohy, kterou jsme měli možnost díky krásnému počasí obdivovat na našich cestách velice často.

Co mě zaujalo nejvíc:

V Irsku je toho zajímavého spousta, ale na mě asi nevíc zapůsobila zvláštní atmosféra hrobky Newgrange. Newgrange je impozantní kruhová stavba. Spodní část tvoří balvany (tzv. Kerb stones) vysoké cca 60 cm, dlouhé 2-4 metry. Na většině z nich jsou vyryty znaky, kterých význam do dnešního dne nikdo nerozluštil. Jedná se o lokální kameny (dle odhadů z přibližně 10–30 km vzdálených míst). Zatím není jasné, jak lidé žijící před 5 200 dokázali tyto kameny přemísťovat na takové vzdálenosti. Stavba pokračuje kameny, o kterých se předpokládá, že jsou z oblasti vzdálené 80–100 km. Kameny mají bílou a černou barvu. Hrobka je nakonec pokryta vrstvami zeminy, kamenů a rašeliny. Kamenný vchod do hrobky byl dle výkladu jedním z mála, který byl zdoben na místě. Chodba je dlouhá 24 m, vrchní část je tvořená 17 plochými kameny, některé jsou téměř metr široké. Chodba ústí do křížové místnosti, strop je vytvořen z kamenů zapadajících do sebe bez použití spojiva. Spojení kamenů je ale ak dokonalé, že i když v Irsku často prší, nedostane se do hrobky ani kapka vody.

Velkou zajímavostí je, že otvorem nad vchodem hrobky proniká v den zimního slunovratu slunečný paprsek. Je to jediná chvíle, kdy do hrobky proniká sluneční světlo. V čase našeho pobytu byla organizována loterie, kdy 10 vylosovaných šťastlivců mohlo být přímím účastníkem tohoto pozoruhodného přírodního divadla.

V hrobce byly nalezeny zbytky kostí a popela, ale předpokládá se, že zde nebyly trvale a poté co duše zemřelých našli svůj klid (zřejmě díky působení slunečního paprsku v den slunovratu), byly přesunuty do menších hrobek.

Pokud jste tedy milovníkem přírody a historie, je Irsko pro vás tou pravou destinací. Přeji Vám, aby jste na svých cestách měli taky tak krásné počasí jako my. Počítejte ale i s tím, že se může rázem změnit na typicky irské, mlhavé jako na této fotografii. Takže počítejte se vším a nechte se překvapit.