Česká pošta nám prý balíky doručí zaručeně do Vánoc
I společnosti, které po celý rok doručují velice spolehlivě, včas a vždy vás zastihnou doma bez komplikací (nepřijde vám od nich SMS, že ani přes veškerou snahu vás doma nezastihli) uvádějí spíš termín 17. 12. Pošta si však věří víc. Nepochybně je pravda, že je potřeba si dávat vysoké cíle, ale v tomto případě se mi zdá, že garantovat cokoliv co souvisí s doručováním balíků je docela odvážným gestem.
S poštou mám totiž poměrně bohaté zkušenosti. Všechno to začalo přestěhováním. Ne, že by se jednalo o nějakou dálku (asi 10 min. autem), ale naneštěstí již spadáme na jinou poštu a tak bylo nutné přesměrovat veškerou poštu dočasně jinam, než změnu adresy nahlásíme na úřadech. Takže jsme vyplnili formulář, ale ukázalo se, že nám neporadili ten správný, takže pošta na místo na požadovanou pobočku chodila na vzdálenější poštu, kam jsme jí posílat nechtěli. Rada zněla, znovu zajít na poštu a vypsat formuláře znovu, samozřejmě nějaké jiné. Po předchozích komplikacích s vyplňováním, kdy nám ani pracovnice za okýnkem nedokázala přesně poradit, jak se to vlastně vyplňuje a řekla nám špatné údaje, jsme se rozhodli raději se situací smířit. Až tak daleko to vlastně není :-)
To ale ještě nebylo nic oproti tomu, kdy jsme se rozhodli, že bychom občas chtěli, aby nám pošta doručila nějaký ten balík. Aby jste mi rozuměli, pokud mám možnost, tak si vždy vyberu jinou doručovací společnost, ale někdy není zbytí. Pokaždé jsem věřila, že mi zrovna dnes doručí balík. Poctivě jsem čekala na zazvonění zvonku, později i kontrolovala každé projíždějící auto. Časem jsem ale zjistila, že zaslaná SMS se posílá automaticky a že text, který slibuje doručení hned zítra, neplatí. Docela dobře (a většinou to tak je) se spíš jedná o pozítří. Moje rada zní: vždy kontrolujte doručení zásilky na internetu, kde je údaj přesnější. I přesto mi tak kolem 14 hod. přišla vždy SMS, že mě ani přes „veškerou snahu“ nezastihli doma a balík chtě-nechtě museli uložit na poště. Vždy si představuji, jak ten chudák pošťák dlouze zvoní na zvonek, buší na branku, hází kamínek do okna, možná se i snaží přelézt plot, aby mě zastihl a ono nic. Já tady sice sedím a čekám, ale schválně mu neotevřu.
Světlo na konci tunelu jsem začala vidět s příchodem doručovatele pana Jelínka. Pokud ho někdo náhodou znáte, tak mu poděkujte, že jsem díky němu věřila, že doručování balíků opravdu existuje. Je to skoro jako začít znovu věřit v Ježíška. Při jeho první příchodu jsem sice skoro dostala vynadáno, že kde to bydlíme, že ho musela navigovat kolegyně po telefonu, ale přešli jsme to s humorem a vše bylo v pořádku. Pan Jelínek mi bez výjimky doručil každý avizovaný balík, vždy volal předem, že se už řítí, a odhadl dokonce správně čas svého příchodu. Byl milý, vstřícný a dokonce se usmíval! Bohužel letos u pošty skončil a mě nastávají opět krušné časy. Každý balík reklamuji. Z úst pracovnic přepážky i Depa se dozvídám informaci vyřčenou s naprostým klidem, že balíky do ruky se přece ukládají rovnou na poštu, protože nejsou lidi. Na moji reakci, že to není v pořádku, za službu každý platí a že když má firma jediný cíl a tím je doručování balíků, tak se přece nemůže vymlouvat na to, že nemá doručovatele, mi bylo řečeno, že si mám vždy jenom zavolat a oni mi balík doručí další den. Moje rada: ano, postup, který funguje.
Musím říct, že na našem Depu pracují strašně milé ženské a že vím, že nemůžou za to, že pracují v organizaci, která vůbec nefunguje. Jejich naprostý klid zenového buddhisty mě dostává. I když volám rozčilená, tak hovor většinou končí s úsměvem. Ale i přes jejich pozitivní výhledy, že se to snad brzo zlepší, tomu po těch letech moc nevěřím. Asi budu muset spoléhat spíš sama na sebe a popracovat na svém duchovní rozvoji. Osvojit si zenový přístup. Možná mi pomůže větší dávka vánočního cukroví a prozpěvování manter: OM, OMMMM, OMMMMM.
Momentálně čekám na jeden balík již týden (garance doručení je jinak 24 hodin). Další balík je někdy na Depu už pátým dnem. A třetímu bude končit úložní lhůta (nepřišlo k němu vůbec žádné oznámení). Prý mi ho doručí dnes. OMMMMM
Simona Procklová
Segovia
Dalším městem, kterému bych se v rámci svých cestovatelských vzpomínek dnes ráda věnovala je španělská Segovia.
Simona Procklová
Valladolid
V zimě je to s výlety za poznáním trochu horší, tak jsem se rozhodla, že se budu vracet do dávnější minulosti a vzpomínat na svou skoro dvouměsíční cestu po Španělsku. Mé vzpomínky patří hlavně zajímavým městům plným historie.
Simona Procklová
Kostel svatého Jakuba staršího v Boskovicích
Tento kostel jsem neměla plánu navštívit, ale jednoduše mě přitáhl svým vzhledem. I když se nachází na konci náměstí, tak je natolik výrazný, že jej nebylo možné přehlédnout. A protože já se ráda podívám do každého kostela, který
Simona Procklová
Zámek Kunštát a kostel sv. Stanislava
O víkendu jsme opět výletovali a tentokrát bylo naším cílem město Kunštát. Přidávám tak pár fotek k nakouknutí. Ostatní informace jsem čerpala z internetu.
Simona Procklová
Hrad Boskovice
Chtělo by se říct něco jako - pokud máte rádi pořádné procházky do kopce, tak navštivte hrad Boskovice. Ne, že by to byl nejhorší terén jaký jsem kdy vyšlapala, ale do kopce to rozhodně je a trochu si procvičíte svaly i srdíčko.
Simona Procklová
Hrad Bouzov - pohádkové místo na Moravě
Hrad Bouzov je považován za ten nejromantičtější z celého Česka. Musela jsem tomuto tvrzení dát zapravdu, jakmile jsem jej uviděla. Hrad vypadá opravdu velice neobvykle oproti všem, které jsem zatím měla možnost u nás vidět.
Simona Procklová
Zámek Náměšť nad Oslavou
Tento víkend jsme navštívili moc hezké moravské městečko Náměšť nad Oslavou. Kromě města samotného, stojí za návštěvu hlavně místní renesanční zámek. A samozřejmě mám pár fotek k nahlédnutí a případné inspiraci na výlet.
Simona Procklová
Kostel sv. Markéty
Kousek od zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou se nachází kostel sv. Markéty. Původně jsme do něj chtěli jenom nakouknout, ale nakonec jsme se nechali milými slečnami za pokladnou přemluvit i na prohlídku a rozhodně jsme nelitovali.
Simona Procklová
Znáte moravské Versailles?
Věřím, že většina lidí žijících na Vysočině odpoví na tuto otázku, že samozřejmě ano. A určitě i milovníci historie a kultury z celé Moravy tuto barokní památku a dominantu města Jaroměřic nad Rokytnou znají.
Simona Procklová
Obora Holedná obrazem
Do obory Holedná jsme se vydali hlavně proto, abychom se podívali, jak vyrostlo v únoru narozené puntíkaté prasátko. To se nám bohužel nechtělo vůbec ukázat. I když nás to trochu mrzelo, tak se našli i jiné motivy pro focení.
Simona Procklová
Krása (ne)obyčejného
Konečně se udělalo opravdu hezky a tak nám nic nebrání vyrážet do přírody. Já se vždy těším na procházky kolem nedalekého jezera, protože tam to prostě žije. Jak barvami tak zvířecím a hmyzím obyvatelstvem.
Simona Procklová
A mají i ty zahnutý zuby nahoru
Když se v únoru objevily na sociálních sítích první fotky miloučkého puntíkatého prasátka a jeho sourozenců, kteří se narodili v Oboře Holedná v Brně, bylo úplně jasné, že se na ně určitě musíme jít taky podívat.
Simona Procklová
I zabloudit může být objevné
Cílem naší cesty bylo pole fialových máků, které jsem si toužila vyfotit, ale protože jsme cestou špatně odbočili, tak jsme se nejednou ocitli na parkovišti, ze kterého jsem viděla bránu vedoucí k Benediktínskému opatství.
Simona Procklová
Fialová krása, která chutná
Sociální sítě se letos plní fotografiemi nádherných fialových máků a protože já už několik let patřím k vášnivým amatérským fotografům přírody, tak jsem si tuto krásu samozřejmě nemohla nechat ujít.
Simona Procklová
Krása přírody
Po zimě, která mi často přijde nekonečná, obracím vždy na jaře a v létě svou pozornost k přírodě a dívám se s okouzlením na to, jak se vše kolem nás probouzí k životu.
Simona Procklová
Petřínské růže lákají včelky i návštěvníky
Dnešní den byl jako stvořený k procházce a tak jsem jako milovnice kytek vybrala místo, které je v tomto období plné barev a vůní (Petřín). Pražská Eiffelovka i rozsáhlá zbírka růží láká pravidelně hlavně zahraniční turisty.
Simona Procklová
Krása ticha, kterou nejvíc oceníte po probdělé noci
Když jsme se před 3 lety dozvěděli, že se budeme muset vystěhovat z dlouhodobě pronajatého bytu, byla to pro nás opravdu nemilá zpráva. Za dlouhá léta na jednom místě jsme si totiž zvykli, byt jsme zútulnili dle svých možností
Simona Procklová
Hrnčířské slavnosti na zámku Nelahozeves
První letošní výlet do Dětenic nebyl úplně dle mých představ. Naštěstí se hned navazující víkend konaly hrnčířské slavnosti na zámku Nelahozeves a tam jsem si tak trochu zpravila chuť. I když zde nešlo v první řadě o jídlo.
Simona Procklová
Dětenická pranice o kus žvance
Nevím, jestli to tak taky máte, ale u mě první hezké dny vždy probudí nadšení pro plánování výletů. V minulém roce se v tomto smyslu nezadařilo. Plány sice byly, ale jak to tak bývá, tak člověk plánuje
Simona Procklová
I zadarmo toho můžete dostat hodně
V dnešní době toho člověk zadarmo moc nedostane. Za všechno se platí. Navíc je to všechno každým rokem stále dražší a dražší.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 468x