Dětenická pranice o kus žvance

Nevím, jestli to tak taky máte, ale u mě první hezké dny vždy probudí nadšení pro plánování výletů. V minulém roce se v tomto smyslu nezadařilo. Plány sice byly, ale jak to tak bývá, tak člověk plánuje 

a tam nahoře se tomu někdo určitě hlasitě směje. Nakonec jsme minulý rok místo výletů léčili asi měsíc a půl zánět žíly u mého muže. Kdo to zná, ví, že se musí hlavně ležet, nohy hezky nahoře, k tomu nějaké ty léky a mazat krémy. Místo hezkých zážitků jsem tak měla pocit, že jsem se nastěhovala do domovu důchodců či nemocnice, díky specifické vůni různých krémů a vedle postele se povalujících obvazů.

Letos to však konečně vypadá nadějně. První dva výlety máme za sebou, což jsme minulý rok měli snad za celé léto, takže snad se to dá považovat za dobré znamení. Zde něco málo o tom jaký byl ten první.

Výlet č. 1 – Dětěnice Food Festival 2019

Díky svému počátečnímu nadšení jsem do svého itineráře zařadila i druh akce, které jinak vůbec nevyhledávám, prostě je nemám ráda. Jsou to akce spojené s jídlem. Vždy ve mně totiž vyvolává vzpomínky na firemní vánoční večírky, kdy po úvodním příhovoru někdo zavelel, že se může ke stolům. Tím okamžikem totiž vždy nastal boj o kus žvance, jako když se na startovní čáře ozve výstřel.  Pudy a strach, že zrovna na mě už nezbude, nad lidmi většinou zvítězily a jinak distinguovaní kolegové se rozběhli ke stolům. Bohužel se mi to v Dětěnicích vše tak trochu potvrdilo.

Akce probíhala na Velký pátek a i když jsme vyrazili až kolem oběda, tak se cesta kvůli sváteční zácpě prodloužila na dvojnásobek. Když jsme šťastně dorazili, tak bylo na parkovišti i v okolitých uličkách plno, takže zaparkovat byl trochu oříšek. Ale zvládli jsme to. U vchodu nás čekala až nečekaně dlouhatánská řada u pokladny. Na první pohled s přívětivým vstupným 50 Kč. Při pohledu na hada lidí před námi jsem poprvé zaváhala, zda tam opravdu chci, ale dvouhodinová cesta již byla za námi, tak jsem si řekla, že to jen tak nevzdáme. Po poměrně krátkém čekání se naštěstí našel hodný pán, který kousek od nás špitnul, že asi 10 metrů od hlavní pokladny je směnárna, kde lístky zakoupíte taky. Ukázalo se, že dokonce mnohem rychleji (asi šikovnější obsluha). A tam už se finanční zátěž na peněženky začala malinko nabalovat. Ve směnárně totiž bylo nutné zakoupit „zlaťáky“. Bez nich nebylo možné ve stáncích nic koupit a výlet by byl rázem úplně zbytečný. Naštěstí jsem zaslechla jak se tak pohybují ceny za poživatiny typu koláč, beránek, bramborák, takže jsem si řekla, že tak 15 by mohlo stačit. Jenže chyba lávky, zlaťáky bylo možné zakoupit jen po 10, takže 10 nebo 20. Vzala jsem 20, což se ukázalo jako malá past. Můj původní odhad byl totiž správný – utratili jsme 12 a 8 jsme neměli za co utratit. Zlaťák byl za 25 Kč, takže se vstupným pro 2 osoby bylo 600 Kč pryč.

Za naplánovaný rytířský souboj bylo nutné doplatit na osobu dalších 195 Kč. Na oplátku by nám odečetli základní vstupné, takže „jenom“ 145 Kč. Nabídku jsme ale nevyužili, hlavně když je obvyklé, že tento typ zpestření je u jiných akcí většinou v ceně.

Když jsme se úspěšně prodrali do areálu, tak jsme zjistili, že o akci je opravdu velký zájem. Lidí tam bylo opravdu mraky. Vše už bylo ale zaplaceno, past sklapla :-)

Tak jde se na utrácení. Rychle jsme zjistili stav ve stáncích. První selátko už padlo za oběť, takže bylo jasné, že z něj již neochutnáme. U stánku s nabídkou chobotnic, krevet a ústřic nikdo nestál (o potvory z moře vytažený nebyl zájem). My proti nim nic nemáme, ale šli jsme dál. Nakoupili jsme domácí koláče kus za zlaťák. 2 první zlaťáky byly fuč. Následné prodírání davem nás trochu vyčerpalo, tak jsme zamířili do zadní odpočinkové části parku, kde jsme objevili lavičku a doufali v trochu klidu. Po chvilce jsme zjistili, proč touto částí většina lidí jen prochází. Vedle dětenického zámku je totiž velice vhodně zvolené místo pro skladování….no jak to napsat…..no prostě hnoje, lépe řečeno močůvky. Veeeelká hromada této cenné komodity se kupila na dohled  od našeho stanoviště. Podle šířícího  se aromatu to vypadalo na produkt různého druhu zvířat (zřejmě kravy, ovce a něco k celkovému dojmu přidaly zřejmě i nedaleko ubytovaní pštrosy). Rázem jsme pochopili proč je většina stánků s jídlem situovaná ve přední části. Poseděli jsme tak dlouho jak nám to čich dovolil a vrátili jsme se k davům. Na můj oblíbený bramborák byla celou dobu taková fronta, že jsem to při pohledu na ní hned vzdala. Jeden kus byl za 2 zlaťáky, se zelím 3, se zelím a uzeným myslím 4 nebo 5. Takže co zbývalo? Další čuník, na kterého jsme natrefili byl již taky ohlodán na kost. Takže volba padla na guláš za 3 zlaťáky a pštrosí steak za 7. Oba prý až překvapivě dobré. Po krátkém gurmánském zážitku následovala pak už jen zoufalá snaha utratit zbylých 8 zlaťáků v čase, kdy už první trhovníci začínali kolem 15 hodiny (akce trvala do 19) balit stánky. Volba padla na poslední buchty na stánku. A bylo to za námi.

Jak to zhodnotit? Jako výlet pro lidi z okolí, kteří to tam nemají daleko je to fajn. Děti se tam měly částečně jak zabavit – byla tam trampolína a nějaké to malování vajíček. Pro lidi, kteří mají rádi tento typ davových akcí nebo jim úplně nevadí lze Food Festival doporučit. Na otázku kolik je člověk ochoten utratit za jídlo podávané na čerstvém vzduchu si každý musí odpovědět sám. Myslím, že rodina se 2 dětmi tam musela utratit docela dost. Určitě je však potřeba ocenit snahu výletní místo zviditelnit a udělat něco zajímavého pro lidi. Pro nás 2 dospělé to za tu cestu a peníze prostě nestálo a příště si to už nejspíš nezopakujeme. Ale zase jsme o zkušenost bohatší a i to se počítá.